Jak správně dýchat?

Většina z nás považuje dýchání za automatický mechanismus, kterému není potřeba věnovat pozornost. Věděli jste, že většina lidí dýchá špatně, což může nepříznivě ovlivnit řadu tělesných funkcí a způsobit celkovou nerovnováhu? Dýcháte-li naopak správně, můžete pociťovat nárůst energie, zmírnění úzkosti či strachu, zlepšení nálady nebo zvýšení pozornosti. Zdá se, že pro zlepšení zdraví a celkové kvality života nemusí člověk nutně utrácet astronomické částky – možná si vystačíte s vybudováním návyku správného dýchání. Co se děje v našem těle při dýchání? Jaké kroky dodržovat, abychom tuto činnost prováděli svědomitě a co možná nejlépe? Po přečtení tohoto článku budete zase o krok blíže k tomu, abyste se stali mistry v oblasti dýchání.

Průběh dýchání

Proces dýchání čili respirace slouží primárně k výměně plynů, respektive přijímání kyslíku (O2) a odvádění oxidu uhličitého (CO2). Člověk pro tyto účely využívá kombinace tří částí – bránice, plic a svalů v oblasti krční či žeberní. Na počátku mechanismu je bránice oddělující břišní dutinu od hrudní. Napnutím tohoto orgánu dochází k podtlaku, který umožňuje nádech do plic. Výdech v klidovém režimu nezaměstnává žádné svaly, protože se orgány pouze vrací do původní polohy, čímž je vzduch automaticky vydechován z plic. Jiný případ nastává při takzvaném forsírovaném (usilovném) výdechu, kdy se dotyčný snaží z různých příčin napomáhat přirozenému vydechování. Princip této automatické činnosti je samozřejmě daleko složitější, ale naším cílem je zaměřit se na správnou techniku, kterou může každý z nás vědomě ovlivnit. Dýchání by nebylo možné bez všech segmentů tvořících dýchací soustavu, jako jsou:

  • ústa
  • nosní dutina
  • nosohltan
  • hrtan
  • průdušnice
  • průdušky
  • plíce

Proč je dýchání důležité?

Okysličováním krve pomocí dýchání naše tělo dopravuje potřebný kyslík do míst, kde je to zapotřebí – ve skutečnosti na něm závisí každý tělesný proces. Nejvíce jej využívají orgány jako mozek, srdce či svaly. Konkrétně mozek využívá až 20 % kyslíku, přičemž jeho nedostatek způsobuje únavu, malátnost, nesoustředěnost, pomalejší reakce a v neposlední řadě může negativně ovlivnit všechny další funkce, které tento orgán řídí. Srdce rovněž spotřebovává obrovské množství tohoto životodárného prvku. Pokud jej nemá dostatek, nemůže účinně odčerpávat krev, což mimo jiné způsobuje špatné prokrvení končetin. Zásobování svalů kyslíkem je nutností, a to nejen pro sportovce – nedostatečné okysličení má za následek ztuhnutí, napětí, únavu či bolest svalů. Dalo by se dlouze diskutovat o tom, co všechno způsobuje špatné nebo nepřiměřené dýchání, pojďme si však raději ukázat tu všeobecně nejlepší techniku.

Správný způsob dýchání

Abyste zjistili, jestli dýcháte správně, můžete provést jednoduchý pokus. Položte si levou ruku na hrudník a pravou ruku na břicho, následně se úplně přirozeně nadechněte. Pokud se pohybuje vaše levá ruku (na hrudníku), dýcháte špatně. Pohybuje-li se vaše pravá ruka (na břichu) dýcháte správným způsobem. Tento typ se nazývá příznačně brániční dýchání, jelikož pro tento proces využíváte prostoru bránice. Nezapomeňte se nadechovat, pokud možno vždy, nosem, který slouží jako filtrace vzduchu před tím, než se dostane do vašich plic. Jestli nejste zvyklí nadechovat se nosem, bude to pro vás ze začátku možná trochu problém, ale po nějaké chvíli si zvyknete – přece jen jde o vytvoření návyku, to může chvíli trvat. Brániční dýchání bývá někdy nahrazeno spojením vědomé dýchání, přičemž jeho význam je tak jednoduchý, jak jednoduše to zní. Jedná se o činnost, kterou děláte s plným vědomím, nikoliv automaticky. Mezi výhody bráničního dýchání patří:

  • Efektivnější činnost plic, které jsou v dolní části výkonnější. Kromě toho se do jejich prostoru dostane více kyslíku.

  • Bránice tlačí na trávicí trakt, díky čemuž podporuje trávení. Mohli bychom to přirovnat k masírování orgánů a navození správného rytmu při trávení.

  • Signalizace lymfatického systému, který může snáze odvádět odpadní produkty z těla. Tento mechanismus je důležitý pro udržování imunity.

  • Dochází ke snížení tlaku v břiše a hrudníku, což šetří vaše srdce, které nemusí pracovat tak usilovně.

  • Váš krk, hrudník, ramena a okolní svalstvo nejsou tolik zatíženy. Budete se cítit méně napjatí.

  • Lepší okysličení vede ke zmírnění úzkosti, proto dýchání do břicha velmi často doporučují psychiatři úzkostlivým či depresivním pacientům.

Několik tipů na závěr

Váš emocionální stav se odráží v tom, jak dýcháte, a naopak. To znamená, že dýcháte-li klidně, budete se cítit uvolněně také po psychické stránce. Spousta lidí využívá řadu různých dechových cvičení, která jim pomáhají relaxovat, případně se zbavit nahromaděného stresu. Snažte se při této činnosti dodržovat rytmus – stejně jako můžete je možné pozorovat cykly v přírodě, také u člověka má všechno své přirozené tempo. Chcete-li váš nový návyk dotáhnout k dokonalosti, provádějte vědomé (brániční) dýchání ve vzpřímené poloze. Ze zkušenosti lidí však vyplývá, že tento způsob dýchání k tomu sám o sobě vybízí, tudíž vás to zase tolik námahy stát nebude. Doporučujeme vymezit si nejlépe každý den určitý čas na dechové cvičení – případně se pokuste na chvíli zastavit a spočinout v jakékoliv relaxační poloze, která je vám příjemná. Vaše tělo i mysl to ocení!


Jiří Stabla na téma „dýchání“ v souvislosti s Jiřím Procházkou:

„Když se budete na Jirku Procházku dívat jinak než jen jako na sportovce, tak zjistíte, že stojíte proti silnému adaptéru, který srší energií. Byli jsme spolu na dovolené v Řecku a snažil jsem se pochopit, kde se ta energie bere. Zjistil jsem, že Jiří okysličuje své tělo uvědomělým dýcháním – tomu by mohl vyučovat.“

Jiří „Denisa“ Procházka na téma „dýchání“:

„Pokud člověk nedýchá vědomě, ve skutečnosti dýchá nekontrolovaně a příliš moc. Se vzduchem je to stejně jako se stravou. Když nebudete jíst s plným vědomím, můžete do sebe cpát spoustu jídla zbytečně. Základem je tedy správné dýchání přes břicho (bránici) směrem nahoru. Tady bych určitě zmínil metodu dýchání, kterou vynalezl ruský doktor, Konstantin Buteyko, jejíž principem je v podstatě co nejjemnější dýchání. Člověk by při ní měl vnímat vzduch tak, jako by si k němu chtěl přivonět.“