Jakou stravu jedli gladiátoři?

Hollywoodské snímky nám prezentují gladiátory jako muže s dokonale vyrýsovanou postavou, kteří oplývali obdivuhodnou silou a bojovými schopnostmi. Mnoho dochovaných spisů nás však od této představy odvádí – poukazují totiž na fakt, že těla gladiátorů častokrát překypovala vrstvou podkožního tuku, což mělo své opodstatnění. Archeologické nálezy navíc dosvědčují, jak odlišné bylo složení stravy bojovníků. Člověk by si mohl myslet, že hlavní složkou výživy bylo maso, ale nenechte se mýlit – v dnešním článku se přesvědčíte o opaku. Podíváme se společně trochu do historie a představíme si ji v poněkud odlišném kabátě, než jak je nám prezentováno současnou popkulturou.

Kdo byli gladiátoři?

Pod pojmem „gladiátor“ si lze představit bojovníka z dob starověkého Říma, který zápasil pro pobavení diváků. Tento zvyk pochází pravděpodobně z etruských pohřebních obřadů, při nichž gladiátoři soupeřili proti sobě, aby tím jednak vzdali úctu zemřelým, jednak přinesli oběť – jednalo se o boj na život a na smrt. V jejich řadách byste našli zejména otroky, zločince či zajatce, ale později se boje účastnili také svobodní muži, a to dokonce i z vyšších vrstev. Motivací jim mohla být popularita, jako i peníze a dary získané vítězstvím nad protivníkem. Ať už dobrovolně, či povinně, každý bojovník byl členem tzv. gladiátorské školy, kde kromě vysoce postavených členů museli všichni pobývat. Jelikož byli zdrojem příjmu pro majitele škol, měli přístup ke kvalitní stravě a mnohdy nadprůměrné zdravotní péči. Veřejnost pohlížela na gladiátory různě – dalo by se říci, že to byla kombinace pohrdání a obdivu, protože se jednalo většinou o muže z okraje společnosti, kteří ale zároveň disponovali odvahou a silou – což bylo ve starověkém Římě považováno za ctnosti.

Gladiátorské zápasy

Zápasům předcházel průvod gladiátorů následovaný takzvaným falešným bojem. Ten spočíval v souboji s dřevěnými replikami zbraní a sloužil k rozcvičení zápasníků. Poté se účastníci odebrali mimo arénu, přičemž skutečný zápas byla započat zvukem trubky. Ve skutečnosti bylo několik možností, jak souboj mohl dopadnout – smrt jednoho z bojovníků způsobená zraněním, remíza, nebo byl jeden z bojovníků odsouzen diváky na smrt, případně mu byla udělena milost. Hlavním účelem zápasů bylo přilákat a pobavit publikum, proto byli gladiátoři pečlivě vycvičeni, aby mohli předvést nevídané představení. Kvůli rostoucí popularitě soubojů bylo někdy o zápasníky nouze, tudíž zápas nemusel nutně skončit smrtí, čímž se tak říkajíc šetřilo na životech. Tu a tam oba zúčastnění mohli opustit arénu v doprovodu ovací, což si museli zasloužit předvedením opravdu skvělé show.

Jak se stravovali gladiátoři?

Základní potravinou ve starověkém Římě byla směs podobná dnešní polentě, tj. kukuřičné kaši, do níž se přidávaly luštěniny či zelenina. Co se týká živočišných bílkovin, těch bylo konzumováno opravdu jen malé množství – hlavně z mléka a vajec. Strava gladiátorů byla poměrně odlišná od zbytku lidu, přičemž výjimkou mohla být hostina pořádaná v předvečer zápasu. Pro mnoho bojovníků to mohla být poslední noc v životě, proto jim bylo dopřáno najíst se do sytosti. Je zřejmé, že zápasníci museli disponovat silnými kostmi a pevným svalstvem, ale jaký typ potravin jim byl pro tyto potřeby k dispozici? S odpovědí přišli vědci z lékařské univerzity ve Vídni, kteří v roce 2014 provedli výzkum na pozůstatcích z hromadného hrobu gladiátorů nalezeného v Efesu v Turecku. Bezmála 2000 let staré ostatky patřily 67 gladiátorům, v té době žijících v oblasti, jež byla součástí Římské říše.

Vědecká analýza kostí gladiátorů

Když necháte stranou moderní představy o gladiátorech a vezmete do ruky některé z dobových spisů, dočtete se, že tito bojovníci jedli speciální stravu založenou na ječmenu a fazolích. Dokonce byli pro nadměrné pojídání ječmene údajně přezdívání jako „hordearii“, tedy „pojídači ječmene“. Zajímavostí je, že tento typ jídla upřednostňovali pro účely posílení svalstva a odolnosti, nikoliv z důvodu snížení nákladů na život – avšak o tom by se dalo dlouze diskutovat. Karl Grossschmidt s kolegy se rozhodli prozkoumat tato tvrzení, načež svoje zjištění publikovali ve výše zmiňované studii. Přestože žádná kostra nebyla úplná, vědcům stačily jednotlivé části k provedení tzv. izotopové analýzy. Kompletní měření proběhlo u 22 kostních pozůstatků gladiátorů mužského pohlaví a výsledky byly následující:

 

  • Základními potravinami gladiátorů byly pšenice a ječmen. U některých osob bylo navíc vystopováno proso. Všechny tyto plodiny jsou bohaté na bílkoviny a sacharidy – živiny potřebné pro růst svalové hmoty a udržování energie.

  • Údaje naznačují obecně nízký příjem živočišných bílkovin získaných z masa, mléka nebo vajec.

  • Gladiátoři kromě zmiňovaných obilovin konzumovali velké množství luštěnin, a to pro jejich vysoký obsah bílkovin.

  • Přestože se gladiátoři nacházeli v blízkosti moře, výsledky nenaznačují, že by se živili rybami či mořskými plody. Vzhledem k těmto zjištěním se bojovníci vyhýbali mořské stravě záměrně.

Gladiátoři se stravovali vegetariánsky

Podíváte-li se na výsledky studie, skoro byste řekli, že gladiátoři ve starověkém Římě byli vegetariáni. Skutečně se jejich strava skládala naprosto výjimečně z živočišných produktů, naopak dávali přednost rostlinným potravinám bohatým na sacharidy a bílkoviny. Jeden z autorů výzkumu, Karl Grossschmidt, vysvětluje: „Gladiátoři potřebovali vrstvu podkožního tuku, která chránila nervy a cévy před řeznými ranami. Štíhlý gladiátor byl jednak rychleji zabit, jednak nebyl vhodný pro představení. Povrchové rány vypadají pro diváka zajímavě, kdežto hluboké rány nejsou tak poutavé na pohled. Když se zraníte pouze v tukové vrstvě, tolik to nebolí a můžete ještě nějakou dobu pokračovat v boji.“ Vědec dodává, že gladiátoři vykazovali mnohem vyšší podíl vápníku v kostech, než tomu bylo u běžných lidí. Historické zprávy hovoří o tom, že bojovníci získávali vápník z popela získaného pálením rostlin či dokonce kostí.