Terapie tmou jako moderní způsob léčby

Světlo a tma utváří náš život, proto je skutečně těžké představit si, že bychom si měli jedno, nebo druhé úplně odepřít. Drtivá většina lidí má světlo spojeno s denní aktivitou, naopak tma je pro nás signálem k odpočinku nebo spánku. Co kdybyste se však ocitli na několik dní v naprosté tmě? Terapie tmou je technika známá po tisíce let, zejména v oblasti Tibetu, ale své místo našla také v Evropě. Její příznivci hovoří o léčebných účincích, které údajně dokážou převrátit váš život naruby. 

Historie léčby tmou

Jak jsme již nastínili v úvodu, terapie tmou je praktikována po tisíciletí tibetskými mnichy, v Evropě ji však zpopularizoval německý diplomovaný psycholog Holger Kalweit. Sám sebe uvádí jako zakladatele této metody, což je poněkud zavádějící tvrzení, nahlédneme-li do historických pramenů z oblasti Asie. Na území České republiky bývá hojně užíváno také zkratky REST, tj. technika omezené zevní stimulace (z angl.: Restricted Environmental Stimulation Technique), což je obecně považováno za totožné či příbuzné pojmenování. Jak takový pobyt ve tmě probíhá a co při něm účastník zažívá?

Místo, kam světlo nemá přístup

Ve většině případů bývá místnost vybavena pouze zařízením, které je potřebné k vykonání základních potřeb, jako jsou spaní a vyprazdňování. Někdy se můžete setkat s dalšími předměty, jež slouží k zabavení – například rotoped, plátno a náčiní k malování, zápisník na poznámky, hudební nástroj apod. Zúčastněný má dále k dispozici jídlo a pití dle vlastních požadavků, výslovně je však zakázán alkohol, drogy nebo cigarety. Cílem pobytu je minimalizovat vnější zvuky a samozřejmě také světlo, čehož bývá někdy dosaženo pomocí speciálních předmětů – typicky sluchátky či nepropustnými brýlemi. Celý proces může trvat od 24 hodin do několika týdnů, přičemž musí být za všech okolností k dispozici kontakt s někým zvenčí. 

Příznivé účinky světelné deprivace

Účastníci potvrzují antistresové a relaxační účinky terapie tmou. Nejčastějším důvodem, proč se podílí na tomto procesu, je znovunalezení sebe sama neboli sebepřijetí. Řada z nich hledá ve tmě cestu k vyřešení vnitřních i vnějších problémů, s nimiž se potýká v běžném životě. Vzácně bývají hlášeny změněné stavy vědomí, pocity navození hypnózy či znovuobjevení dávno zapomenutých zážitků a vzpomínek. Opakovaně se klienti vrací s touhou zopakovat si tuto nevídanou zkušenost, proto bývají termíny procedúr zpravidla rychle zabrané. Někteří terapeuti doporučují pobyt ve tmě také osobám, které se snaží zbavit závislosti na návykových látkách. 

Evropský propagátor a autor knihy „Dunkelterapie“, Holger Kalweit, k tématu dodává: „Terapie tmou umožňuje poznat oscilace našeho vědomí a dosáhnout klid při současném pozorování těchto výkyvů. V klidu a „dráždivém tichu“ temnoty jasně vystupují naše vjemy, pocity a myšlenkové procesy. Jsme jako lodě, myslíme si, že se plavíme pod nějakou vlajkou, ačkoli přece musíme vidět, že myšlenky a pocity vystupují bezdůvodně z nicoty a stejně bezdůvodně zase náhle mizí.“ 

Co říká na terapii tmou profesionální sportovec?

Jiří „Denisa” Procházka (bojovník UFC): „Terapie tmou mě ovlivnila významně. Jsi tam zavřený sám, v naprosté tmě, na samotce – takže vylezou na povrch všelijaké problémy, co máš v sobě, a díky té tmě se tomu můžeš postavit. Je dobré vědět, na co se obrátit, když přijde nějaká krize. Jaký postoj v sobě zaujmout, jakým způsobem dýchat, jak to překonávat, když se chceš vyrovnat s nějakými traumaty z minulosti nebo špatnými myšlenkami. Takhle se postupně dostáváš až k čistému světlu vědomí, se kterým bys měl potom vyjít ven a v plné síle konat a přispívat světu tím nejlepším, co je v tobě.“