Výhody a nevýhody konzumace sóji

Sója si našla své stálé místo v naší kuchyni, a to nejen u vegetariánů, veganů, sportovců a příznivců zdravého životního stylu. Ačkoliv je mnohými vnímána jako symbol zdraví prospěšné stravy, spoustou lidí je zatracována pro svou neblahou pověst co by potravina, která zhoršuje funkci štítné žlázy. Dnes se podíváme na to, jaké výhody a nevýhody s sebou přináší konzumace sóji. Skutečně má tak blahodárné účinky, jak její zastánci tvrdí?

Základní informace o sóji

Luštěnina původem ze severovýchodní Číny byla pěstována již před 3000 lety, nicméně zpočátku nenašla využití v potravinářství, ale spíše v zemědělství jako hnojivo. Její velkou výhodou je schopnost čerpat dusík ze vzduchu a přenášet jej do půdy, proto se někdy objevuje vedle dalších plodin. Teprve za dalších 1000 let objevili lidé její nutriční hodnotu – sójové boby jsou bohaté na bílkoviny, esenciální aminokyseliny, tuky, vlákninu a některé vitamíny, minerály. 

Zde je výčet nutričních hodnot připadajících na 100 gramů sóji:

 

  • kalorie – 411 kcal
  • bílkoviny – 36 g
  • sacharidy – 18 g 
  • tuky – 20 g
  • vláknina – 18 g 

Vedle toho sója obsahuje v různých hladinách vápník, železo, hořčík, fosfor, draslík, zinek, měď, mangan, selen, thiamin, riboflavin, vitamín B6 a kyselinu listovou. Za zmínku stojí také polyfenoly, které u sóji můžeme nalézt – známé jsou především antioxidační vlastnosti těchto látek. Nakonec nesmíme zapomenout na izoflavony, jež jsou strukturálně podobné estrogenu, tj. ženskému hormonu nacházejícímu se v menší míře také u mužů. Později se ke zmiňovaným látkám ještě dostaneme, stejně jako si blíže představíme několik způsobů, kterými lze konzumovat sóju.

Sója a rakovina: Jak to opravdu je?

Na veřejnosti se nejednou objevila zpráva o tom, že sója způsobuje rakovinu. Tyto dohady byly oprávněné pouze v případě zpracovaných potravin s přídavkem sójového izolátu, který obsahuje vysoké procento izoflavonů. Tyto látky mohou ve větším množství poškozovat funkci endokrinního systému, tzn. způsobovat hormonální nerovnováhu. Odtud pramení přesvědčení o riziku vzniku rakoviny při nadměrné konzumaci sóji. Studie však neprokázaly tento nežádoucí účinek u nezpracované sóji – tedy tempehu, sójových bobů, tofu, miso past či sójového mléka vyrobeného pouze z bobů a vody. 

Studie publikovaná v roce 2014 v časopise European Journal of Nutrition přišla se závěrem, že konzumace sóji a izoflavonů v ní obsažených mírně snižuje riziko vzniku rakoviny trávicího traktu. Konzumace stravy bohaté na vlákninu je navíc spojena s nižší mírou rizika rakoviny tlustého střeva. Podle odborníků by se měly mít na pozoru pouze ženy, které prodělaly rakovinu prsu, při níž hráli důležitou roli hladiny estrogenu v jejich těle. Koneckonců v takovém případě samotní lékaři většinou vůbec nedoporučují konzumovat sóju.

Sója a srdeční onemocnění: Nutnost výzkumu

Některé starší výzkumy naznačily, že sója může snížit hladinu špatného cholesterolu (LDL) a zvýšit hladinu dobrého cholesterolu (HDL), avšak novější studie s tak příznivými výsledky nepřichází. Vědci se shodují, že tuto oblast bádání je nutné přezkoumat, přičemž lepší účinky jsou opět přisuzovány nezpracovaným nebo minimálně zpracovaným produktům na bázi sóji. Co však bezpochyby doporučují, je alespoň částečné nahrazení masa touto potravinou, čímž zaručeně dosáhnete snížení špatného cholesterolu. Srdeční onemocnění způsobené zvýšeným cholesterolem je jednou z nejčastějších příčin úmrtí na světě, proto je více než nutné zabývat se tím, co k tomu vede. Kromě toho zde hrozí také jiné nemoci, jako je cukrovka nebo infarkt myokardu.

Sója a štítná žláza: Hrozí nebezpečí?

Mezi příznivci a odpůrci konzumace sóji probíhá odvěký boj v souvislosti s ovlivňováním funkce štítné žlázy. Boby z této rostliny obsahují látky známé jako goitrogeny, které zabraňují štítné žláze správně využívat jód, což by mohlo vést až k hypotyreóze – tedy onemocnění, při němž tento orgán není dostatečně výkonný. Zpomalení metabolismu je pouze jedním z důsledků, přičemž u pacientů se objevuje špatné prokrvení, úbytek energie, ospalost a zvýšená náchylnost k nachlazení, protože jejich imunitní systém je oslabený. Sója není jedinou potravinou, která obsahuje goitrogeny, našli byste je také v brokolici, květáku nebo zelí. Rozdíl je v tom, že u této zeleniny dochází k degradaci jejich účinků při vaření, což u sóji tak úplně neplatí.

Přehled 14 studií z roku 2006 hovoří o něčem jiném – až na jednu výjimku nebyly pozorovány žádné změny ve funkčnosti štítné žlázy, popřípadě jen velmi mírné. Jiné průzkumy ukazují na problém vzájemného ovlivňování mezi léky na štítnou žlázu a sójou, ovšem jen za předpokladu, že spotřebujete větší množství této potraviny. Odborníci však stále odkazují na nepřesnost údajů a nutnost provedení dalších výzkumů v této oblasti. Snad z určité skepse ale raději doporučují užívat léky nejdříve 4 hodiny po konzumaci sóji.

Záleží na tom, jakou sóju konzumujete

Pár slov o rozdílné prospěšnosti jednotlivých typů sójových výrobků zde již padlo, nicméně protože se jedná o velice důležitý aspekt, považujeme za nutné se na to podívat trochu podrobněji. Tempeh, tofu, miso pasta nebo nezralé sójové boby (edamame) patří mezi nezpracované formy sóji, díky čemuž obsahují plné spektrum přirozených látek a zaslouženě jsou tak považovány za nejzdravější možnost. Naproti tomu zpracované potraviny jsou typické přidanými cukry, nezdravými tuky, sodíkem, konzervačními látkami atd. 

Problém je, zdá se, opravdu ve zpracovaných sójových výrobcích. Nejhůře jsou na tom náhražky masa, sójové tyčinky, proteinové doplňky stravy, jogurty a další výrobky na bázi sóji. Ve skutečnosti obsahují jen zanedbatelné množství sójového izolátu, který postrádá řadu prospěšných látek, za to však v jejich složení najdete spoustu přidaných látek působících nepříznivě na zdraví člověka. Jak už tomu bývá, správnou cestou je umírněnost v konzumaci sóji. Přestože si výsledky studií a názory odborníků mnohdy odporují, podle všeho má tato proslulá rostlina (potravina) řadu výhod, je-li přijímána ve správném množství a nejlépe v nezpracované formě.

 

Studie, 2006

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16571087/

Studie, 2014

https://link.springer.com/article/10.1007/s00394-014-0824-7